Historie

Stanice zahájila provoz v roce 1862 pod názvem Praha (Česká západní dráha), i když se podle tehdejšího územního uspořádání nenacházela v Praze. Byla konečnou stanicí České západní dráhy vedoucí z Bavorska přes Plzeň na předměstí Prahy.

V roce 1872 se do stanice napojila trať Buštěhradské dráhy z Hostivic. V témže roce byla dokončena Pražská spojovací dráha, která vedla přes vltavský železniční most, stanici Vyšehrad a dnešní hlavní nádraží do výhybny Hrabovka. Tato dráha se až do roku 1888 používala pouze pro nákladní dopravu. V roce 1873 byla uvedena do provozu trať Pražsko-duchcovské dráhy z Mostu přes dnešní Rudnou u Prahy.

Od roku 1895 se stanice nazývala Smíchov, v letech 1909 až 1920 pak Smíchov státní nádraží. Mnoho desítek let byla známá jako nádraží Západní dráhy nebo zkráceně Západní nádraží. Takto byly označeny i zastávky pražské městské dopravy.

Původní odbavovací budova z 19. století ležela severněji. V letech 1953 až 1956 byla zbořena a nahrazena funkcionalistickým objektem, který navrhli architekti Jan Zázvorka starší a Jan Žák. Výrazný prvek výzdoby odbavovací haly tvoří budovatelská freska od Richarda Wiesnera. K dalším úpravám došlo v roce 1985 při napojení na pražské metro. Tehdy byla kolem hlavní odbavovací haly přistavěna přízemní budova a došlo tak k rozšíření vnitřního prostoru.

Nádraží od té doby nebylo rekonstruováno, proto začalo chátrat. V současné době jsou ve špatném stavu především nástupiště. Část kolejiště ustoupila v 90. letech 20. století rychlostní komunikaci, která spojuje tunel Mrázovka s Barrandovským mostem.

Přípravy na rozsáhlou rekonstrukci začaly po roce 2015. Mezitím byla vyměněna zastaralá informační technika, nádražní budova dostala provizorní nová okna a dveře a došlo k odstranění stánků s občerstvením ze třetího nástupiště. 

Nádraží je od první poloviny dvacátého století přemostěno pěší lávkou spojující tuto část Smíchova (Nádražní ulici) s Křížovou a Radlickou ulicí. Ačkoliv lávka prochází přímo nad severním nástupištěm, schodiště umožňující příchod k jeho nástupišti bylo dobudováno až v roce 2007.