Spojení mezi Prahou, respektive tehdy samostatným městem Smíchovem, Plzní a bavorskou hranicí vybudovala v letech 1860 až 1862 Česká západní dráha (BWB), v níž figurovala zejména firma bratří Kleinů a také Vojtěch Lanna starší. Trať z Prahy do Plzně, otevřená slavnostně 14. července 1862, se vlastně povedla až na druhý pokus, když první záměr v podobě koněspřežky ztroskotal o třicet let dříve. Ale zase díky ní máme Barrandien. Při jejím vyměřování u Skryjí totiž nalezl Joachim Barrande zkameněliny.

V údolí Berounky mezi Prahou a Berounem železnice iniciovala velký rozvoj obcí zejména pro rekreaci pražské honorace. Tak vznikly známé vilové oblasti v Černošicích, Všenorech a Dobřichovicích. Ani Řevnicím se rozvoj nevyhnul, již v roce 1870 zde byla původní zastávka se strážním domkem rozšířena na výhybnu a nákladiště. Při té příležitosti se postavila patrová výpravní budova v romantickém slohu podle projektu architekta BWB Ignáce Řechky (1821–1886), který předtím působil u Severní dráhy císaře Ferdinanda (KFNB) a Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (SNDVB). V roce 1891 se mezi výpravní budovu a strážní domek přistavila dřevěná veranda, nicméně již v roce 1895, kdy se BWB zestátnila, došlo k rozšíření stanice a výstavbě nové výpravní budovy. Ta leží o téměř 400 metrů blíže k Praze, protože původní budova se ocitla na berounském zhlaví. Císařsko-královské státní dráhy (kkStB) použily pro stavbu nové budovy typový projekt 18/H Českomoravské transverzální dráhy. Stejný typ budovy, stavěný po dvě desítky let, proto nalezneme jak na oné transverzálce, tak třeba ve Strančicích, Říčanech, Praze-Uhříněvsi nebo v Praze-Hostivaři. Řada typových plánů kkStB velmi podobných budov, které se lišily zejména svými rozměry, se používala v celé rakouské části monarchie. Najdeme je tedy například jak mezi jihočeskými rybníky, tak v alpských údolích, odkud jejich architektura vychází.

Původní výpravní budova v Řevnicích z roku 1870 se využila pro obytné účely. Již jako notně zchátralá prošla v letech 2017 až 2018 velmi zdařilou konverzí na minipivovar s restaurací a ubytováním podle návrhu architekta Tomáše Šantavého. Rekonstrukce byla oceněna v soutěži Stavba roku Středočeského kraje 2020. Velmi zdařilá a následováníhodná rekonstrukce skončila v roce 2022 také u typového nádražního skladiště z doby rozšiřování stanice v polovině 90. let 19. století. Pod názvem Dřevák dnes slouží pro účely výstav a komunitního života.
Marek Binko