Historie
Nádraží v Lázních Toušeň připomíná rozkvět zdejších lázní
Na místní dráhy napojující cukrovary na hlavní tratě se mimo jiné specializovala Rakouská společnost místních drah (ÖLEG), která od císaře Františka Josefa I. získala 7. listopadu 1881 povolení ke stavbě a provozování železnice z Čelákovic do Brandýsa nad Labem a z Čelákovic do Mochova. Veřejný provoz přes jedinou mezilehlou stanici v Toušeni do Brandýsa nad Labem začal 11. ledna 1883. V Čelákovicích si ÖLEG musela vybudovat vlastní nádraží v blízkosti pražského zhlaví stanice Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB). V Brandýse pak dráha končila v místech tzv. starého nádraží neboli dnešní zastávky Brandýs nad Labem-Zápská. Od roku 1885 trať vlastnily České obchodní dráhy (BCB) a od roku 1890 Společnost státní dráhy (StEG). Dráha byla v roce 1899 prodloužena do Neratovic, když mezi Jiřicemi a Neratovicemi využila vlečku do cukrovaru v Kostelci nad Labem z roku 1880.
Nádraží v Toušeni se od roku 1907 jmenovalo Lázně Toušeň, v letech 1918–1961 Toušeň lázně, pak zase jen Toušeň, a to do roku 1994, kdy se vrátil dnešní název Lázně Toušeň. Od zahájení provozu zde byly k dispozici dvě koleje a jednoduchá výpravní budova se sedlovou střechou. S rozvojem lázní koncem 19. století se řešila výstavba nové výpravní budovy, která by městys lépe reprezentovala. Poměrně atypický projekt stavby s velmi nízkým sklonem střechy zpracovalo ředitelství StEG, k realizaci došlo v roce 1902. Původní výpravní budova byla adaptována k bydlení a slouží tak dodnes. V roce 1924 byla zasklena veranda na západní straně výpravní budovy a v roce 1960 byla na opačné straně přistavěna zděná veranda s toaletami a vstupem z ulice.
Cukrovar, který byl jedním ze zásadních motivů ke stavbě dráhy, fungoval do konce 50. let, kdy se z něj stala jedna z poboček České výrobny krmiv, resp. následně Zemědělského zásobování a nákupu. V jeho sousedství vznikl na přelomu 40. a 50. let závod Prefa na výrobu prefabrikátů pro stavbu budov a později mostů. Vlečka do Prefy nejprve od roku 1951 odbočovala z tratě, od roku 1967, po celkové rekonstrukci závodu, ji nahradilo prodloužení a rozšíření původní cukrovarské vlečky, která ze stanice klesá sklonem až 29 ‰. S tím bylo upraveno i její zapojení do toušeňského nádraží včetně zřízení nové průběžné a krátké kusé koleje. V 90. letech provoz na vlečce postupně ustával, její část byla následně zrušena. Stanice Lázně Toušeň se v roce 1996 změnila na nákladiště a zastávku, v roce 2001 byla zrušena jedna průběžná kolej a zjednodušeno zapojení vlečky. V roce 2013 byla zpracována studie na obnovení stanice za účelem možnosti křižování a tím zkrácení intervalu osobních vlaků z dnešních 60 na 30 minut.
Marek Binko