Jde o stanici Hvězdonice, přes kterou jezdí vlaky od roku 1901, kdy byla dokončena trať Kolín – Ledečko – Čerčany s odbočkou do Kácova. Výstavbu železnice, která měla za cíl napojit tuto část Posázaví na hlavní tratě v Kolíně a v Čerčanech, inicioval v roce 1890 zejména hrabě Leopold ze Šternberka a majitel panství v Sázavě Bedřich Schwarz. Samotné práce byly zahájeny v roce 1899 po udělení koncese ke stavbě a provozování dráhy. Ve Hvězdonicích byla zřízena stanice se dvěma kolejemi a typizovanou výpravní budovou. Zatím tedy nic výjimečného, protože co nás zajímá, přichází až v 60. letech minulého století. Tehdy se v tomto místě střetly dva záměry celostátního významu. V prvním případě to byla stavba dálnice D1 z Prahy do Brna. Ta byla sice zahájena již v roce 1939, po přerušení během 2. světové války opětovně v roce 1950 zastavena, v roce 1967 znovu obnovena a dokončena o 13 let později. Ve Hvězdonicích přechází dálnice D1 řeku Sázavu mostem dlouhým 462 metrů, postaveným v letech 1970 až 1977. S dokončením dálničního mostu byla postavena i visutá betonová lávka pro pěší dlouhá 131 metrů. V těsné blízkosti hvězdonického nádraží, rozšířeného v druhé polovině 50. let o třetí kolej, bylo zřízeno zařízení staveniště dálnice, které bylo zásobováno po železnici.

Druhým celostátně sledovaným záměrem byl v první polovině 60. let vývoj zjednodušeného reléového zabezpečovacího zařízení pro stanice na vedlejších tratích, které mělo přinést nižší investiční i provozní náklady oproti standardním reléovým zařízením budovaným od roku 1953 na hlavních tratích. Zjednodušení mělo spočívat v absenci kolejových obvodů, mj. z důvodu častého osazení výhybek ocelovými pražci, v nezabezpečeném posunu nebo individuálním stavěním výhybek. Prototyp tohoto zařízení byl v roce 1965 nainstalován právě ve Hvězdonicích. Pro novou technologii byla rozšířena výpravní budova, zabezpečeny byly dvě dopravní koleje a odjezd z manipulační koleje do Samechova. Po zkušebním provozu bylo zabezpečovací zařízení schváleno jako typ ZP5-65. Vybavena jím byla ještě, pod názvem ZP-66 nebo také vzor 66, stanice Vlárský průsmyk v roce 1968, k dalšímu rozšíření ale pro nenaplnění očekávání ze strany ČSD již nedošlo. Šlo tedy o v úvodu zmiňovanou slepou uličku a příchod reléové techniky na vedlejší tratě tak přinesla až zařízení řady TEST v 80. letech.