V loňském roce jsme spustili projekt dálkově ovládaných nádraží. Jaké jsou s ním zatím zkušenosti?
Za nás jednoznačně pozitivní, protože máme objekt pod kontrolou, můžeme ho otevírat a zamykat podle toho, jaké jsou potřeby cestujících. Pokud například dojde k nějakému výpadku dopravy, můžeme nechat čekárnu otevřenou. Je to pozitivní zlepšení směrem k cestujícím.

Kolik nádraží je momentálně do tohoto projektu zapojeno?
Aktuálně jsou čtyři na severní Moravě, dále Stráž nad Ohří. Nyní budeme zprovozňovat dálkové ovládání nové budovy v Aši, chystají se některé další na tratích Aš – Cheb a Cheb – Ústí nad Labem. Připravujeme také nádražní budovu v Nýřanech.

Mezi dálkově ovládanými budovami je ta v Adamově výjimečná. Čím konkrétně?
Adamov je pro nás zkušební laboratoří. Potřebovali jsme si ověřit dvě věci – jednak to, jak rychle a v jaké kvalitě dokážeme přenášet kamerové záznamy na delší vzdálenost, konkrétně z Adamova do Prahy na operační dispečink. Dále jsme si chtěli vyzkoušet umělou inteligenci, lépe řečeno nějakou analytiku v rámci kamerových systémů. Nejde nám o rozpoznávání obličejů a podobně, ale zajímá nás třeba nepřirozeně ležící osoba na lavičce. Může mít nějakou zdravotní indispozici. Potřebujeme, aby nám analytika vyhodnotila podobnou situaci, následně bychom tam poslali bezpečnostní službu. Minimálně jednou už jsme takto zasáhli, byla to pozornost naší operátorky, která sledováním monitoru odhalila cestujícího, kterého postihla zdravotní indispozice.

V případě jiných dálkově ovládaných nádraží se jen v pravidelných časech otevírá a zavírá čekárna. Pokud tam někdo zůstane, vyzveme ho mikrofonem, aby odešel. Pokud se tak nestane, následuje výjezd hlídky. Jinak se do prostor stanice můžeme podívat podle potřeby, například v případě spuštění požární signalizace, trvale je ale nemonitorujeme. V Adamově sledují kamery život ve stanici on-line a analytika by měla dokázat vyhodnotit abnormální stavy, které objeví. Následně pošle informaci dispečerovi a ten se na dané místo zaměří, vyhodnotí situaci a kontaktuje buď bezpečnostní službu, nebo policisty či městské strážníky, popřípadě zdravotníky. Zatímco člověk je schopen sledovat maximálně čtyři kamery, analytika zvládne vyhodnocovat data z desítek kamer najednou. Jsme teprve ve zkušebním provozu, musíme zachytávat nepřesnosti. Čím více budeme tuto techniku používat, tím víc se vše zkvalitní.

Občas musíme řešit stížnosti na bezpečnost nádraží. Jak ji můžeme zvyšovat?
Stížností je několik druhů. V jednotkách případů to jsou stížnosti na chování člena ochranky nádraží. Stává se, že to není ani náš zaměstnanec, ani pracovník firmy, se kterou spolupracujeme, ale třeba někdo z doprovodu vlaků. Tam je to spíše v lidské rovině. Jsme hodně přísní vůči dodavatelským firmám, ale stává se to. Druhou věcí, která nás velmi trápí a kterou stále řešíme, je chování některých občanů vůči cestujícím. Uvnitř budov to dokážeme zvládnout, horší je to mimo objekty, kdy už to není náš pozemek, ale cestující si to spojují dohromady. Musím ale jednoznačně říct, že bezpečnost přímo v našich objektech se velmi zlepšila, její úroveň je dobrá.

Museli jste někde posilovat ochranku nádraží?
Děláme to pravidelně podle aktuální situace. Tam, kde například víme, že hrozí nějaké problémy, kam třeba přijedou fanoušci, kde se konají nějaké větší akce, posilujeme nasazení hlídek, abychom měli situaci v nádražních budovách pod kontrolou. Posilujeme ochranu nádraží třeba také v době, kdy cestuje mládež do školy nebo ze školy. Snažíme se také maximálně využívat kamerových systémů.

V loňském roce jsme založili vlastní ochrannou službu. V jaké fázi je tento projekt, jaké objekty hlídáme?
Přes jakousi skepsi vůči založení naší vlastní ochranné služby musím přiznat, že to byl krok správným směrem. Má jedno obrovské plus, které nezískáme od žádného externího dodavatele. Její členové se cítí býti součástí naší organizace a obecně železnice. Všímají si věcí kolem sebe, dokážou predikovat situace, které by mohly mít nějaký následek. Prvním objektem, který jsme si začali sami střežit, byl Negrelliho viadukt. Nyní už si střežíme například zastávku Praha-Eden či stanice Praha-Zahradní Město nebo Praha-Vršovice, postupně jsme začali dohlížet i na některé naše vlastní objekty. V loňském roce jsme hodně využívali naši ochrannou službu i proti zlodějům barevných kovů a podařilo se nám snížit počet podobných případů zhruba o třetinu.

Jak se bude dále rozvíjet činnost ochranné služby?
Jak už bylo řečeno, střežíme touto formou zatím jen některá pražská nádraží, postupně by měla přibývat hlavně ochrana vlastních objektů a dalších nádraží. Problém je v tom, že fyzická síla je opravdu drahá. Snažíme se proto maximálně využívat moderních kamerových systémů, plánujeme do budoucna zřídit nové dispečinky v některých regionech, kde by se sbíhaly informace z kamerových systémů.