Kde se letos uskuteční největší opravné práce?
To je v souvislosti se zajišťováním provozuschopnosti asi očekávatelná otázka, ale já se musím přiznat, že ji nemám rád. Posouvá totiž zajišťování provozuschopnosti do roviny porovnávání s investiční výstavbou, ale tak to z podstaty věci není. Při zajišťování provozuschopnosti je základem údržba a odstraňování závad prostřednictvím drobných opravných prací. V první linii jsou naši zaměstnanci na odborných správách OŘ, kteří v rámci své činnosti operativně odstraňují závady vzniklé bezprostředně v rámci provozování dráhy, ať již v běžné pracovní době, nebo často v rámci pohotovostí. Vlastními kapacitami nebo už s pomocí externích subjektů zvládáme drobné opravy, které ale mají zásadní vliv na udržení stavu tratí, především těch regionálních, ale i ostatních celostátních (myšleno především mimo síť TEN-T). A teprve když máme zajištěny tyto činnosti, můžeme si říct, které velké opravné práce zvládáme realizovat. Mezi největší letošní akce patří například cyklická údržba na trati Třebovice – Hoštejn, Praha-Holešovice – Vraňany nebo Praha-Běchovice – Poříčany. Akce cyklické údržby jsou zásadní pro udržení kvality sítě TEN-T a především našich koridorů. Pokud na takto vytížených tratích nebudeme dělat preventivní zásahy, ale necháme dospět kumulaci závad do stavu, kdy budou významně narušovat provoz, mohlo by se stát, že koridor zastavíme neplánovaně, v době, kdy se to bude nejméně hodit. Vedle těchto příkladů jsou pochopitelně další, napříč celou sítí, u každého OŘ a v podstatě v každém kraji. Namátkou jsou to opravy úseků Kunovice – Veselí nad Moravou a Blatno u Jesenice – Petrohrad nebo mostů na trati Kutná Hora – Zruč nad Sázavou. Ten výčet je ale samozřejmě výrazně delší.

Na základě jakých pravidel se vybírají úseky, které se daný rok opraví? Jaká jsou základní kritéria?
Primární odpovědnost má pochopitelně správce, tedy především OŘ a jejich odborné správy. Finančně je nezbytné nejdřív alokovat na konkrétní správy finanční objemy na zajištění základní údržby a drobné opravy, které slouží nejen k zajištění standardních úkonů, ale i na operativní odstraňování závad. Z toho, co zbude, lze potom finančně plánovat větší opravné akce. Děje se tak dlouho dopředu s ohledem na koordinaci výluk, rozsáhlejší přípravu, popřípadě větší nároky na zadávací řízení, což bývá především u nadlimitních akcí. V době, kdy tato příprava probíhá, ještě neznáte finanční rozpočet na příslušný rok, kdy budete chtít akci realizovat. Máte ji tedy v nějaké podobě připravenou, poté zjistíte, jaký máte rozpočet a začnete řešit, které akce můžete udělat v plném rozsahu a které redukujete. V některých případech využijete faktu, že trať ještě jednu sezónu vydrží jen s operativním odstraňováním závad, i když to může mít vliv na dopravu. Její opravu pak zrealizujete v nejbližším možném termínu.

Celý rozhovor si můžete přečíst v červencovém čísle tištěné Moderní železnici, která je ke stažení zde