Naše státní organizace je pro Národní technické muzeum velmi významným partnerem. Jak probíhá výběr vhodných exponátů z toho množství artefaktů, co železnice nabízí?
Předně bych chtěl říct, že spolupráce mezi Národním technickým muzeem a Správou železnic je na vysoké profesionální i lidské úrovni. Nesmírně si vážím toho, že v rámci náročných rekonstrukcí zbývá čas a úsilí na záchranu cenných památek. Společně zachraňujeme historické předměty pro budoucí generace. Rád bych i touto formu poděkoval panu řediteli Svobodovi za výbornou spolupráci. Pokud jde o výběr vhodných exponátů, běží to v několika rovinách. Naši odborní kurátoři mají vytipováno, co by ještě do sbírek bylo potřeba získat, ať už se jedná o železniční vozidla, nebo vybavení železnic, návěstidla, různé druhy kolejnic či pražců. To vše se nám bude hodit pro budoucí expozici muzea v prostorách Masarykova nádraží. Pak sama Správa železnic přichází s náměty. Například se vyřazoval sněžný pluh, nabídli nám ho do sbírky. A v neposlední řadě to jsou nahodilé akce, jako například záchrana železničního viaduktu v pražských Holešovicích na konci ulice Dukelských hrdinů. Uvědomil jsem si, že se tento vzácný most ruší a osobně jsem požádal o převzetí do sbírek našeho muzea. Tato jedna z nejstarších příhradových konstrukcí u nás, dlouhá 19,5 metru, je už v areálu budoucího muzea a most máme také zakomponovaný do celého projektu.

Jedna věc je exponáty získat, druhá mít je kde uložit. Kde momentálně tyto historické předměty deponujete?
Ano, to je přímo nerudovská otázka, kam s tím. Většinou jde o poměrně rozměrné exponáty. My jsme v roce 2012 zakoupili prostory bývalého lokomotivního depa v Chomutově, kde máme deponovaná nejen historická železniční vozidla, ale také například návěstidla, kolejnice a další předměty. Tento areál obsahuje i poměrně velké rozvojové území, plánujeme zde vybudování další haly.

Jaké máte plány s chomutovským depozitářem?
Tento areál leží na spojnici pražského Masarykova nádraží, Lužné u Rakovníka a Chomutova, tedy na trase bývalé Buštěhradské dráhy. Na všech třech zmíněných místech už je nebo bude železniční muzeum. Poměrně brzy po získání chomutovského areálu do našeho vlastnictví se nám ho podařilo zpřístupnit veřejnosti, nejprve na pár dní v roce, nyní je otevřeno již celou sezónu. Je to pro nás velmi důležité, byť se jedná jen o depozitář a vozidla tam nejsou například uspořádaná chronologicky, protože potřebujeme na maximum využít potenciál krytého kolejiště. Roční návštěvnost je kolem 30 000 návštěvníků, což hovoří samo o sobě.

Zmínil jste budoucí železniční muzeum na Masarykově nádraží. Stále platí jeho plánované otevření v roce 2028?
Předpokládáme, že v roce 2028 otevřeme alespoň část nového muzea, protože vládní Program péče o národní kulturní dědictví nám sice v roce 2019 určil finanční prostředky, jenže pak přišel covid, následovala válka na Ukrajině, výrazně zdražily stavební materiály a zvýšila se cena energií i práce. Pevně ale věřím, že roce 2028 otevřeme alespoň první část muzea. Je třeba říct, že definitivní dokončení budovy Národního technického muzea na Letné trvalo od položení základního kamene celých 75 let.

Nedávno jste zprovoznili parní lokomotivu 464.102. Budou ji následovat další historická vozidla?
V současné době máme osm provozních hnacích vozidel, většina je zapůjčena, například Českým drahám. Ještě letos chceme dokončit opravu motoru elektrického motorového vozu M 400 001, tedy Křižíkovy Elinky. Příští rok se rozjede po opravě parní motorový vůz M 124 001 Komarek. Myslím si, že Národní technické muzeum nikdy tolik provozuschopných historických vozidel nemělo. Za zmínku jistě stojí i vagóny, máme několik provozuschopných vozů z konce 60. a 70. let minulého století, pracujeme na kompletní generálce podvozku salonního vozu československých prezidentů z roku 1968. Nedávno jsme museli ukončit provoz salonního vozu Františka Ferdinanda d´Este z roku 1909, jde o nesmírně cenný exponát, s jehož opravou do provozního stavu se již nepočítá.

Když se řekne Národní technické muzeum, většině lidí se vybaví budova na Letné. Kde všude ale máte expozice kromě již zmíněného Chomutova?
Těch expozic je celá řada, zmínit mohu například Centrum stavitelského dědictví Národního technického muzea v Plasích, kde je expozice věnovaná stavitelství. Jsou tam velmi vzácné exponáty, jako například gotický jeřáb a gotické beranidlo. Dále máme zhruba deset expozic u spolupracujících subjektů, třeba v Muzeu fotografie a nových médií v Jindřichově Hradci, Kartografickém centru v Opatovicích, Muzeu Tatra v Kopřivnici a samozřejmě v Muzeu Českých drah v Lužné.

Zeptám se ještě na váš osobní vztah k železnici. Co pro vás vlastně znamená?
Já si myslím, že pro mě jako historika architektury a památkáře znamená poměrně hodně. Železnice přispěla k obrovskému rozvoji v celé Evropě, díky ní existuje množství velmi zajímavých staveb, které mě jako historika přitahují. Je tu spousta nových staveb, přestavují se nádraží, rekonstruují nádražní budovy. Už od dětství jsem obdivoval parní lokomotivy, nyní jako ředitel Národního technického muzea jsem rád, že mohu přispívat k zachování cenných památek pro budoucí generace.