Na místní dráhy napojující cukrovary na hlavní tratě se mimo jiné specializovala Rakouská společnost místních drah (ÖLEG), která od císaře Františka Josefa I. získala 7. listopadu 1881 povolení ke stavbě a provozování železnice z Čelákovic do Brandýsa nad Labem a z Čelákovic do Mochova. Veřejný provoz přes jedinou mezilehlou stanici v Toušeni do Brandýsa nad Labem začal 11. ledna 1883. V Čelákovicích si ÖLEG musela vybudovat vlastní nádraží v blízkosti pražského zhlaví stanice Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB). V Brandýse pak dráha končila v místech tzv. starého nádraží neboli dnešní zastávky Brandýs nad Labem-Zápská. Od roku 1885 trať vlastnily České obchodní dráhy (BCB) a od roku 1890 Společnost státní dráhy (StEG). Dráha byla v roce 1899 prodloužena do Neratovic, když mezi Jiřicemi a Neratovicemi využila vlečku do cukrovaru v Kostelci nad Labem z roku 1880.

Nádraží v Toušeni se od roku 1907 jmenovalo Lázně Toušeň, v letech 1918–1961 Toušeň lázně, pak zase jen Toušeň, a to do roku 1994, kdy se vrátil dnešní název Lázně Toušeň. Od zahájení provozu zde byly k dispozici dvě koleje a jednoduchá výpravní budova se sedlovou střechou. S rozvojem lázní koncem 19. století se řešila výstavba nové výpravní budovy, která by městys lépe reprezentovala. Poměrně atypický projekt stavby s velmi nízkým sklonem střechy zpracovalo ředitelství StEG, k realizaci došlo v roce 1902. Původní výpravní budova byla adaptována k bydlení a slouží tak dodnes. V roce 1924 byla zasklena veranda na západní straně výpravní budovy a v roce 1960 byla na opačné straně přistavěna zděná veranda s toaletami a vstupem z ulice.

Cukrovar, který byl jedním ze zásadních motivů ke stavbě dráhy, fungoval do konce 50. let, kdy se z něj stala jedna z poboček České výrobny krmiv, resp. následně Zemědělského zásobování a nákupu. V jeho sousedství vznikl na přelomu 40. a 50. let závod Prefa na výrobu prefabrikátů pro stavbu budov a později mostů. Vlečka do Prefy nejprve od roku 1951 odbočovala z tratě, od roku 1967, po celkové rekonstrukci závodu, ji nahradilo prodloužení a rozšíření původní cukrovarské vlečky, která ze stanice klesá sklonem až 29 ‰. S tím bylo upraveno i její zapojení do toušeňského nádraží včetně zřízení nové průběžné a krátké kusé koleje. V 90. letech provoz na vlečce postupně ustával, její část byla následně zrušena. Stanice Lázně Toušeň se v roce 1996 změnila na nákladiště a zastávku, v roce 2001 byla zrušena jedna průběžná kolej a zjednodušeno zapojení vlečky. V roce 2013 byla zpracována studie na obnovení stanice za účelem možnosti křižování a tím zkrácení intervalu osobních vlaků z dnešních 60 na 30 minut.
Marek Binko