Historie

Nádraží u Českého Heršláku nabylo na významu po roce 1918

Pohraniční přechodová stanice Horní Dvořiště bývá někdy označována jako Český Heršlák. Pravdou sice je, že přiléhající obcí je právě Český Heršlák, téměř celé nádraží ale leží na katastru Horního Dvořiště, jehož je ostatně i tato obec součástí.

Tento trochu zeměpisný zmatek se promítal v průběhu času i do názvu stanice. Zdejší nádraží, ať mu už říkáme jakkoliv, píše svou historii od roku 1871, kdy byla v úseku České Budějovice – Summerau dokončena přestavba původně koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince a Gmundenu. Tu v roce 1857, tedy po třiceti letech provozu, převzala společnost Dráha císařovny Alžběty (KEB). Její hlavní tratí byla přitom dnešní Západní dráha z Vídně do Salzburgu včetně odbočky z Welsu do Pasova. Náhrada koněspřežky na rakouském území vedla ze Svatého Valentinu dnes již zrušenou tratí a do Lince byla původně pouze odbočka.

Nádraží Český Heršlák nebylo původně nijak důležité. Mělo tři dopravní koleje, jednu manipulační a menší výpravní budovu, stejnou, byť zrcadlově obrácenou, jako je dnes v Omlenicích. Zásadní zlom přišel v roce 1918, kdy zde vznikl hraniční přechod. Stávající budova byla nejprve doplněna o menší přízemní přístavbu, záhy však byly vystavěny dva nové objekty a značně rozšířeno kolejiště. Nádražní budova, umístěná blíže k Budějovicím, byla předána do užívání v roce 1921. Jaroslav Grüner, Jan Rokos a Augustin Škudla ze skupiny pozemních staveb Ředitelství státních drah v Plzni ji pojali ve stylu art deco a jde o podélný přízemní trakt se zvýšenou střechou vestibulu uprostřed a na koncích s patrovými pavilony. Vedlejší provozní a obytná budova, jednopatrová s výraznou mansardovou střechou, byla dokončena v následujícím roce a jejími autory byli opět Jaroslav Grüner a Augustin Škudla. Mezi oběma budovami je spojovací krček s památníkem připomínajícím 20. prosince 1918, kdy zde na území nově vzniklého Československa vstoupil prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Zajímavostí stanice byl i kolejový trojúhelník pro otáčení parních lokomotiv namísto obvyklé točny. Za války, kdy bylo území zabráno Německem a nebyl zde tedy hraniční přechod, byly budovy nádraží využívány pro železniční učiliště. Po rekonstrukci v roce 1947 přišly o mnohé zdobné prvky. Trať z Českých Budějovic do Summerau, ještě v 90. letech velmi vytížená nákladní dopravou, byla v letech 1999–2001 elektrizována, přičemž v Horním Dvořišti byla zbořena i původní výpravní budova z roku 1871. Dnes, v době Schengenského prostoru, je význam stanice pro osobní dopravu i s ohledem na málo osídlenou krajinu minimální, čemuž odpovídá i využití tamní budovy.