Text: Josef Schrötter

Foto: archiv autora

Po druhé světové válce vzrostly požadavky i na zabezpečení železničního provozu. V roce 1950 byly stanice ČSD vybaveny převážně ještě starými typy zařízení, jednalo se o elektromechanické zabezpečovací zařízení s mechanickými přestavníky a návěstidly. Modernizace a elektrizace vyžadovala i zvýšení propustnosti tratí a toho bylo možné dosáhnout vyprojektováním a nasazením automatických bloků a moderním Reléovým Zabezpečovacím Zařízením (RZZ) také v železničních stanicích. První RZZ na území Československa bylo aktivováno v roce 1950 ve stanici Chrast u Chrudimi a v roce 1952 v Kráľově Lehotě na Slovensku. Byla to jediná dvě reléová zabezpečovací zařízení firmy Ericsson (s domácími venkovními komponenty firmy ČKD) vybudovaná na síti ČSD. RZZ bylo v Chrasti u Chrudimi v provozu do roku 2005 a původní RZZ v Kráľově Lehotě do roku 1985.

Sovětské systémy i domácí produkce

Po roce 1953 nastala změna politické orientace a u ČSD byly zahájeny dodávky RZZ ze Sovětského svazu. Později byla výroba potřebných komponentů zahájena v domácích podnicích. Výrobcem relé byl podnik Elektrosignál Praha, později Tesla Opočno, ostatní díly vyráběl státní podnik ČSD - Výroba a výstavba sdělovacích a zabezpečovacích zařízení Olomouc, později součást Automatizace Železniční Dopravy (AŽD). Prvními stanicemi, kde byla reléová zařízení typu TR 23 vyprojektována a uvedena do provozu, byly Praha-Smíchov, Velim a Varín. V Praze na Smíchově je zařízení v provozu dodnes. Původní reléový systém s individuálním stavěním výhybek nevyhovoval pro rozlehlé stanice, proto byla hledána cesta pro vývoj nového typu RZZ. Nejdříve byly dovezeny sovětské cestové systémy s klasickými relé do stanic Kolín a Bratislava hlavná stanica.

Vyšší stupeň zabezpečení, snazší ovládání

Reléové zabezpečovací zařízení se v porovnání s elektromechanikou a elektrodynamikou vyznačuje vyšším stupněm zabezpečení. Toho bylo docíleno tím, že závislosti mezi ovládacími prvky a zařízením umístěným v kolejišti se vytvářejí pouze elektricky pomocí elektrických obvodů a relé. Zařízení v kolejišti se ovládá zpravidla z jednoho místa, z ústředního stavědla. V případě potřeby pro posunové práce nebo údržbu může výpravčí udělit souhlas k obsluze výměn z pomocného stavědla v kolejišti. Pro kontrolu volnosti kolejí a výhybkových úseků reléové zařízení využívá kolejových obvodů. U RZZ byly dvě generace tohoto zařízení. V první byla použita velká relé s těžkou kotvou, označovaná jako klasická relé 1. bezpečnostní třídy. Těžká kotva zajišťovala její odpadnutí a tím byla zajištěna bezpečnost systému. Pro jednotlivé typy relé byla stanovena výměna po určitém čase (obvykle 10 let), provozovaná relé byla v opravnách zkontrolována, seřízena a přeměřena a opět nasazena do provozu. Díky tomu byl tento reléový systém prakticky nezničitelný – viz RZZ v Praze na Smíchově. Původní klasická relé byla velkých rozměrů a jejich výměna vyžadovala odpojit všechny vodiče. Proto byly vyvinuty nástrčkové desky na jednotlivá relé, aby výměna relé byla rychlá a zabránilo se možnému prohození vodičů.